Jako slepá k houslím.
Když moje dcera přišla na svět, ten svět se mi zhroutil. S tím malým velkým miminkem jsme se nějak nedokázali dohodnout, kdy a jak… Následkem komplikovaného porodu byla obrna pravé ruky. Jaké neštěstí pro někoho, kdo v celém širokém okolí neznal nikoho s vrozenou vadou! Nevěděla jsem ani, co to je Vojtova metoda. Časem jsem se dokázala smířit s představou, že máme dítě s hendikepem. Začala jsem si uvědomovat, že jsme měli štěstí, že se jedná jen o ruku. Ale ne nadlouho. Chování dcery se po roce změnilo a nám nastala nová etapa hledání příčiny. Našla se ve třech letech, když genetické vyšetření prokázalo, že u dcery se vyskytla mutace genu, kterou mají jenom holčičky. Získali jsme další diagnozu a tentokrát z kategorie vzácných onemocnění s názvem Rettův syndrom. Jak dcera rostla, změnila se i neurologická dgn. Už jsme neměli obrnu ruky. Už to nebyla periferie. Od určitého okamžiku bylo stále jasnější, že porucha je centrální – hemiparéza. Vývojem přibývají další komplikace.
Dnes je Toničce 17 let. Za celou dobu jejího života jsme se snažili všemožně jí pomoci k lepšímu stavu. Díky tomu jsem se dostala k báječným terapiím, které jsem se naučila. Rolfterapie pomáhá dceři uvolňovat napětí v tkáni, používat lépe a cíleně svaly k pohybu (kde to jen jde). Kranio terapie jí pomáhá udržet se v klidu v situacích, kde by jinak „vypěnila“. Pomáhá jí zvládat více běžných životních situací.
Během víceletého výcviku jsem x krát na sobě vyzkoušela účinky obou mých hlavních terapií. Vzájemně se skvěle doplňují. Obě pracují na fyzické úrovni, přitom s vysokou kvalitou zasahují i do psychické složky. Mým mottem společným pro moje terapie je: Vše je v procesu. Nic není stálé.
